KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Aktuality 25. výročí založení EAD
Zpět

25. výročí založení EAD

Přidáno 3. 8. 2016
Ilustrační foto
Na konci července 1991 bylo založené občanské sdružení Evropská akademie pro demokracii, jako vzdělávací organizace tehdejší ČSL. Své vzpomínky popsal předseda Správní rady EAD Mgr. Ing. Jan Kasal níže.
Píše se rok 1991. Do ČSL vstoupily v uplynulých dvou letech desítky tisíc lidí a mnoho dalších o vstupu uvažuje. Jak všem těm lidem zprostředkovat informace, jak umožnit všem těm, kteří se v křesťanskodemokratické politice chtějí vzdělávat, aby načerpali nové znalosti a osvojili si politické dovednosti? Předchozí systém stranického vzdělávání se rozpadl, Ústřední politická škola byla zrušena, stranický tisk se ocitl v ohromných a neřešitelných problémech. Příspěvky státu na činnost politických stran byl spíše symbolický a na nezbytné stranické vzdělávání prostředky téměř žádné. V této situaci padlo rozhodnutí založit organizaci po vzoru bratrských stran CDU a CSU. Tedy něco ne nepodobné nadaci Konrada Adenauera a Hannse Seidela. Už tehdy jsme cítili, že místo Československa je v Evropě a evropských strukturách. Proto naše vzdělávací instituce dostala své jméno – Evropská akademie pro demokracii (EAD). Rád přiznávám, že jsme rádi čerpali zkušenosti u našich sousedů – u výše zmíněných nadací, ale také u rakouské Lidové akademie a Akademie holandských křesťanských demokratů. Rád si také připomínám své předchůdce ve vedení EAD – Dr. Petra Nebeského a především Dr. Jindřich Kabáta.
Je třeba otevřeně přiznat, že prakticky celá politická lidovecká reprezentace šla – a to i do vysokých ústavních funkcí – bez systematické předchozí přípravy. Když napíšu, že jsme se politice učili za pochodu, nebude to tak úplně pravda – učili jsme se jí za běhu. Stačit špičkám ostatních politických stran, jejichž vedení se zpravidla rekrutovala z různých centrálních institucí (typicky z Prognostického ústavu) vyžadovalo velké úsilí. A nejinak na tom byly stovky našich čerstvě zvolených starostů. Nebylo kde čerpat informace, o internetu se nám ani nesnilo, materiály se množily stále na cyklostylech, nanejvýše kopírkách. Proto se tehdejší práce EAD soustřeďovala především na různé formy osobních setkání – snad si alespoň někteří připomenou častá jednání našich komunálních politiků ve zcela zaplněném hlavním jednacím sále tehdejší České národní rady, později Poslanecké sněmovny. A s různými přednáškami a pásmy se vyjíždělo i do regionů.
Asi by nebylo obtížné popsat rok za rokem aktivity Evropské akademie pro demokracii. Dobré roky se střídaly s těmi méně dobrými, každé volby (a že jich za těch dvacet pět let bylo) znamenaly výrazné zvýšení aktivity při přípravě kandidátů, v mezidobí jsme se pokoušeli seznámit nové členy se základy křesťanskodemokratické politiky. I různých odborných seminářů a konferencí na nejrozmanitější témata bylo nepočítaně. V letech relativní hojnosti jsme vydávali i přínosný časopis Obzory, podařilo se rovněž vydat velkou encyklopedii našich politiků „Cestami křesťanskodemokratické politiky“ a spoluvytvořit filmový dokument „Lid v názvu strany“.
Statistika by asi dala přesnější údaje, ale jsem si i bez ní jistý, že těch akcí bylo mnoho stovek a že se jich zúčastnily desetitisíce zájemců. Poděkování jistě patří i všem přednášejícím a školitelům. Zpravidla se svých úkolů museli zhostit za velmi skromné nebo většinou žádné materiální podpory.
Jsem velmi rád, že mohu odkázat na náš web, kde jsou uveřejněny některé naše Výroční zprávy z posledních let – tam se zájemci o naší činnosti mohou utvořit plastičtější obrázek.
A jaká bude budoucnost? To nezáleží jen na vůli ředitele a Správní rady. O naší budoucnosti a o šíři našich aktivit rozhodnete především vy, kteří jste se už s naší činností setkali nebo se k tomu teprve chystáte.
Evropská akademie pro demokracii je institucí, která si nekladla nikdy za cíl svou vnější propagaci. Své poslání jsme vždy vnímali jako službu křesťanské demokracii a pevně věřím, že tomu tak bude i v příštích letech.